„Hej Bjorsone, kdes byl tak dlouho?“
„V Brně,“ řekl Bjorson a napil se z třetinky piva.
„To ti je úžasný město,“ řekl Bjorson a Andreas věděl, že kecům o krásné architektuře se dneska nevyhne.
„Pivo, tam maj neuvěřitelně levný. A půllitrový,“
„Poslouchám, povídej. To je zajímavý,“ ocenil Andreas téma, kterému aspoň trochu rozumí.
„No, to je celý. O pivě se toho víc říct nedá, ale ty domy všude kolem, to bys koukal.
Takže nezklamal. Ani město ve středu Evropy ho zdá se nezměnilo.
Mladý intelektuál, Björnstjern Martinius Björnson, pořád něco psal. Tužku a deník měl pořád u sebe. Myšlenky mu vířily bez ustání. A tak někdy potřeboval nějakou zachytit. Možná už ji potom nikdy nepotřeboval, nikdy ji nerozvinul. Ale pro ten pocit, že může zachytit její prchavost, ji prostě musel zapsat.
Existuje něco jako nenucený osud. Něco, co prostě neovlivníš. Zkrátka se ti to stane. Třeba to, že se narodíš v Kvikne. Kvikne je klasické norské město. Když se mladý Björnstjern rozhodoval, co bude dělat se svým životem věděl, že ve Kvikne nezůstane. Norsko samozřejmě miloval.
A taky tak nějak tušil, že pro Norsko někdy udělá něco velkýho. Teď ještě ne. Teď musí pryč. Pojede asi do Evropy. Pěkně do jejího srdce.
A tak se ocitl v Brně. Okouzlilo ho nenucenou atmosférou. Musel psát. Většinou jenom takové pocitové věci a prázdných ulicích a prázdných životech.
chodimvole.cz 