Autor: chodimvole

Někdy je život takovej, že máš pocit, že tebou posouvá po hracím plánu, tak nějak bez tvýho přičinění. Kolo za kolem, den za dnem. Bez vidiny vítězství. Pak jsou dny, kdy ti život hází samý šestky. Klidně i tři za sebou a vypadá to, že kdyby to šlo padne ti i víc. Nikdo tě z… Pokračovat ve čtení Postavičkou ve hře

Upřímně obdivuju všechny hudební recenzenty. Jednoduché vyjádření na škále líbí /nelíbí musí zabalit do desítek slov a ještě u toho vypadat, jak velmi tomu rozumí. Tohle je prostě fuška. Ruku v ruce s vydáním nového alba Květy Květy vyšlo několik recenzí. Mám prostě Květy ráda.Je to moje oblíbená kapela.Asi tak patnáct let z těch dvaceti,… Pokračovat ve čtení Květy: Květy Květy

Když se snažíš, většinou to blbě dopadne. Je to odsouzený k nezdaru, dřív než řekneš "jsem dobrej a vím o tom"Začneš o tom moc přemýšlet. Začneš k sobě skládat věty, co by k sobě nikdy neměly patřit. Nedokážeš být potichu, zároveň ale víš, že by to bylo to nejlepší, co bys mohl udělat. Snaha tě… Pokračovat ve čtení Hlavně se moc nesnaž

Filetování pomela je činnost, která je zábavná, zároveň vyžaduje soustředění, někdy umí pěkně štvát a někdy můžete mít pocit, že se vám to vlastně úplně nevede. Myslím, že podobnost s životem není zcela náhodná. Pomelo je zajímavé ovoce. Někdo mi říkal, že vzniklo křížením pomeranče a grepu. Někdo mi taky říkal, že vzniklo křížením pomeranče… Pokračovat ve čtení Život je jako filetování pomela

Jo, tohle se mi párkrát stalo. Většinou to ale skončí nákupem domény. Pak ten nápad zaplaví každodennost a je prostě pryč. S deskovkou o životě na vozíku, je to jiný. Ten nápad, co jsme dostali s kolegou Tomášem Pětníkem žije. A dokonce to vypadá, že z toho ta desková hra bude. Úplně každý si potom… Pokračovat ve čtení Když máš pocit, že tě právě napadlo něco geniálního

jednoduchou matematikou z titulku lze zjistit, že mi je třicet tři. Kristova léta. Ježíš v mým věku dělal zázraky, měl za sebou tisíce stoupenců, oživoval už mrtvý párty, když měnil vodu ve víno. Oživoval taky už úplně mrtvé lidi, když na Lazara zavolal: "pojď ven." Na třikrát deset a tři roky k tomu je toho… Pokračovat ve čtení … a mně je za sedm let čtyřicet

Už nikdy nebudu mít tolik času jako teď. Je to krásný, ale zároveň svazující uvědomění. Co když tady ten čas mimoděk darovaný prostě promarním? Ale tak jo. Klidně jo. Je v tom svoboda. Velká a hluboká jako moře. Stačí se do ní ponořit.  Beze strachu, že se utopím. To my, lidé jsme posedlí tím, všechno… Pokračovat ve čtení Čas, který ti nikdo nevrátí?

Když jsem přečetla několik vtipných komentářů o situaci v Náměšti na Hané, zasmála jsem se u události na facebooku Kurz nevhodného procházení hendikepovaných kolem malých dětí  Dokonce jsem jeden jakoby vtipný příspěvek sama napsala. Pak jsem o tom přemýšlela a došlo mi, že tohle přece nemůže pomoct. Neznám nikoho z Náměště osobně, a tak nemůžu… Pokračovat ve čtení Syndrom Svitávka: Známý strach z neznámého

Vždycky, když sdílím na sociálních sítích nějakou fotku ze cvičení nebo to, jak mě někdo drží za ruku a já stojím, s železnou pravidelností se v komentáři objeví nějaká vtipná poznámka. Velmi často o tom, že bych měla vrátit důchod. Jenže ten vtip trošku pokulhává. Kdyby ten člověk, co mě drží jen na chviličku uhnul,… Pokračovat ve čtení Trest za úspěch

Tento blog byl založen především proto, abych sdílela své pokroky ve cvičení. Že tomu tak úplně není, víme všichni. Ale možná díky rehabilitaci na Lize se to změní.