Celý život říkám, že nežiju s hendikepem, ale nechávám hendikep žít se mnou. Jsem totiž přesvědčena, že mě mé postižení nedefinuje. Jo, nechodím. A tak jezdím na vozíku. Jsem ale především člověk, pak až vozíčkář. Myslím, že tohle vidění své vlastní situace mi umožňuje žít šťastnější život. Odmítám sama sebe zavřít do nějaké, byť bezbariérové,… Continue reading Jak nebýt postižený, tím že jsem postižený
Dřív než něco napíšu.... vrazím sem aspoň nějaké fotky! Koláž fotek!
Ať je rok 2019 plný překvapení a krásných setkání Ať vždy, když je potřeba dokážete odpustit, umíte se omluvit, máte koho obejmout a vždy se máte o koho opřít ❤️
Probíhala poslední hodina. Nikdo už neměl sílu dávat pozor. Každý podvědomě posouval ručičky na hodinách. Nikdo nevyrušoval. Potemnělou třídou se nesl pouze výklad dějepisářky. ..... „Počátkem léta se ve vojenských újezdech konalo cvičení celé Varšavské smlouvy pod názvem „Šumava“. Po letech se ukázalo, že toto cvičení posloužilo k detailnímu rozpracování plánu uskutečněnému 21. 8. 1968.....“ Konečně… Continue reading O zradě pionýrského šátku
prostoupí tě pocit vítěze. Neexistuje nic, Jenom ty a tenhle moment. Prostě z tebe všechno spadne a ty se vezeš na vlně vlastního úspěchu. ... takhle jsem si to vždycky představovala. Jenomže představy jsou někdy celkem daleko od reality. Tento blog vznikl proto, abych si do něj zaznamenávala, jak mi jde chození a rehabilitace. Hezký… Continue reading Když protneš cílovou pásku ….
Pamatuju si přesně hodinu vlastivědy, kdy jsme si četli o 17.listopadu 1939. Byl to úryvek z deníku jednoho z pamětníků. Uchvátilo mě to. Směs strachu a odhodlání. Těch pár vět dráždilo mou obrazotvornost a zároveň mě utvrzovalo v tom, že se určitě chci dozvědět víc. Začala jsem číst knihy z tématikou 2.světové války. Na střední… Continue reading Hrdinové nekecaj a jdou do tmy
Dnes je mi 31. Mám to číslo ráda. Kdybych hrála nějaký kolektivní sport, měla bych ho určitě na dresu. Tak snad ten rok bude fajn.
