Autor: chodimvole

Už nikdy nebudu mít tolik času jako teď. Je to krásný, ale zároveň svazující uvědomění. Co když tady ten čas mimoděk darovaný prostě promarním? Ale tak jo. Klidně jo. Je v tom svoboda. Velká a hluboká jako moře. Stačí se do ní ponořit.  Beze strachu, že se utopím. To my, lidé jsme posedlí tím, všechno… Pokračovat ve čtení Čas, který ti nikdo nevrátí?

Když jsem přečetla několik vtipných komentářů o situaci v Náměšti na Hané, zasmála jsem se u události na facebooku Kurz nevhodného procházení hendikepovaných kolem malých dětí  Dokonce jsem jeden jakoby vtipný příspěvek sama napsala. Pak jsem o tom přemýšlela a došlo mi, že tohle přece nemůže pomoct. Neznám nikoho z Náměště osobně, a tak nemůžu… Pokračovat ve čtení Syndrom Svitávka: Známý strach z neznámého

Vždycky, když sdílím na sociálních sítích nějakou fotku ze cvičení nebo to, jak mě někdo drží za ruku a já stojím, s železnou pravidelností se v komentáři objeví nějaká vtipná poznámka. Velmi často o tom, že bych měla vrátit důchod. Jenže ten vtip trošku pokulhává. Kdyby ten člověk, co mě drží jen na chviličku uhnul,… Pokračovat ve čtení Trest za úspěch

Tento blog byl založen především proto, abych sdílela své pokroky ve cvičení. Že tomu tak úplně není, víme všichni. Ale možná díky rehabilitaci na Lize se to změní.

Celý život říkám, že nežiju s hendikepem, ale nechávám hendikep žít se mnou. Jsem totiž přesvědčena, že mě mé postižení nedefinuje. Jo, nechodím. A tak jezdím na vozíku. Jsem ale především člověk, pak až vozíčkář. Myslím, že tohle vidění své vlastní situace mi umožňuje žít šťastnější život. Odmítám sama sebe zavřít do nějaké, byť bezbariérové,… Pokračovat ve čtení Jak nebýt postižený, tím že jsem postižený

Ať je rok 2019 plný překvapení a krásných setkání Ať vždy, když je potřeba dokážete odpustit, umíte se omluvit, máte koho obejmout a vždy se máte o koho opřít ❤️