Pamatuju si přesně hodinu vlastivědy, kdy jsme si četli o 17.listopadu 1939. Byl to úryvek z deníku jednoho z pamětníků. Uchvátilo mě to. Směs strachu a odhodlání. Těch pár vět dráždilo mou obrazotvornost a zároveň mě utvrzovalo v tom, že se určitě chci dozvědět víc. Začala jsem číst knihy z tématikou 2.světové války. Na střední… Continue reading Hrdinové nekecaj a jdou do tmy
Dnes je mi 31. Mám to číslo ráda. Kdybych hrála nějaký kolektivní sport, měla bych ho určitě na dresu. Tak snad ten rok bude fajn.
Ať je rok 2018 pro Vás plný radosti i nadšení. Buďte vždy plni odhodlání a nikdy se nevzdejte.
... je to ostuda .... ještě větší ostuda to je, když se Tě na ten blog zeptají novináři. Ty jim povíš ten příběh kolem toho a oni to pak napíšou do novin, takže je reálná šance, že pak na ten odkaz někdo klikne. Takže jestli jsi to právě TY, věz, že: chůzi netrénuju, a tak… Continue reading Když si pořídíš blog a nepíšeš do něj
Titulek je zjevně inspirován knihou Ladislava Zibury, tím ale podobnost s pěším cestovatelem končí. Já narozdíl od něj neumím chodit a ani při svém snažení nebudu objevovat cizí kultury. Budu totiž chodit ve velmi známém prostředí, tedy na Lize vozíčkářů. Ve středu začíná půst a ten by měl být rámován postním závazkem. Jinými slovy něčím,… Continue reading 40 dní pěšky po chodbě na Lize
V únoru jsem byla v Africe A to by vlastně mohlo stačit, protože to určilo ráz celých zbývajících měsíců. Vic věci dojidam, protože vim, ze v Africe by se to dojedlo určitě. Afrika byla důležitá taky pro moji viru, takový to obligátní srovnávání myšlenek nastane, protože Wi-Fi, aby pohledal V dubnu jsem byla na kurzu Příprava… Continue reading 2016
Areál brněnského výstaviště.Pavilon F. Řady se pomalu plní. Svetry, které sloužily jako blokace daného místa mizí v báglech a střídají je natěšení lidé. Vědí, co příjde. I já to vím. Příjdou prapory. Ty prapory, které by měly vlát ku chvále Krista jsou pro mě spouštěčem otázky, zda jsem tu správně. Znejistí mě. Jo jasně, trochu… Continue reading S prapory a emocemi
