Celý život říkám, že nežiju s hendikepem, ale nechávám hendikep žít se mnou. Jsem totiž přesvědčena, že mě mé postižení nedefinuje. Jo, nechodím. A tak jezdím na vozíku. Jsem ale především člověk, pak až vozíčkář. Myslím, že tohle vidění své vlastní situace mi umožňuje žít šťastnější život. Odmítám sama sebe zavřít do nějaké, byť bezbariérové,… Pokračovat ve čtení Jak nebýt postižený, tím že jsem postižený

Ať je rok 2019 plný překvapení a krásných setkání Ať vždy, když je potřeba dokážete odpustit, umíte se omluvit, máte koho obejmout a vždy se máte o koho opřít ❤️

Probíhala poslední hodina. Nikdo už neměl sílu dávat pozor. Každý podvědomě posouval ručičky na hodinách. Nikdo nevyrušoval. Potemnělou třídou se nesl pouze výklad dějepisářky. ..... „Počátkem léta se ve vojenských újezdech konalo cvičení celé Varšavské smlouvy pod názvem „Šumava“. Po letech se ukázalo, že toto cvičení posloužilo k detailnímu rozpracování plánu uskutečněnému 21. 8. 1968.....“ Konečně… Pokračovat ve čtení O zradě pionýrského šátku

prostoupí tě pocit vítěze. Neexistuje nic, Jenom ty a tenhle moment. Prostě z tebe všechno spadne a ty se vezeš na vlně vlastního úspěchu. ... takhle jsem si to vždycky představovala. Jenomže představy jsou někdy celkem daleko od reality. Tento blog vznikl proto, abych si do něj zaznamenávala, jak mi jde chození a rehabilitace. Hezký… Pokračovat ve čtení Když protneš cílovou pásku ….

Pamatuju si přesně hodinu vlastivědy, kdy jsme si četli o 17.listopadu 1939. Byl to úryvek z deníku jednoho z pamětníků. Uchvátilo mě to. Směs strachu a odhodlání. Těch pár vět dráždilo mou obrazotvornost a zároveň mě utvrzovalo v tom, že se určitě chci dozvědět víc. Začala jsem číst knihy z tématikou 2.světové války. Na střední… Pokračovat ve čtení Hrdinové nekecaj a jdou do tmy

Dnes je mi 31. Mám to číslo ráda. Kdybych hrála nějaký kolektivní sport, měla bych ho určitě na dresu. Tak snad ten rok bude fajn. 

Ať je rok 2018 pro Vás plný radosti i nadšení.  Buďte vždy plni odhodlání  a nikdy se nevzdejte.  

... je to ostuda .... ještě větší ostuda to je, když se Tě na ten blog zeptají novináři. Ty jim povíš ten příběh kolem toho a oni to pak napíšou do novin, takže je reálná šance, že pak na ten odkaz někdo klikne. Takže jestli jsi to právě TY, věz, že: chůzi netrénuju, a tak… Pokračovat ve čtení Když si pořídíš blog a nepíšeš do něj

Titulek je zjevně inspirován knihou Ladislava Zibury, tím ale podobnost s pěším cestovatelem končí. Já narozdíl od něj neumím chodit a ani při svém snažení nebudu objevovat cizí kultury. Budu totiž chodit ve velmi známém prostředí, tedy na Lize vozíčkářů. Ve středu začíná půst a ten by měl být rámován postním závazkem. Jinými slovy něčím,… Pokračovat ve čtení 40 dní pěšky po chodbě na Lize